Rozhovor s členy klubu – Jakub Holomek
Omezení pořád amatérským sportů nepřejí. Tak Vám v této době přinášíme další z rozhovorů. Ten nás zavede do šatny Mužského „A“ mužstva tentokráte přímo za kapitánem a odchovancem FBC Slavkov. Tím je Jakub Holomek. Otázky jako je již zvykem pokládal Lukáš Zrotal. Nechme se překvapit jestli Jakub odhalí pravý důvod vzniku jeho přezdívky „HOLUB“.
Kubo, začneme klasickou otázkou na úvod, jak ses dostal k florbalu?
Jedna z mých prvních vzpomínek na florbal je ještě z Křenovic, ze staré tělocvičny. Pamatuji si, že cvičení vedl můj otec pod Orlem Křenovice. To cvičení bylo všestranné a začínalo nějakým běháním, pak byl kousek gymnastiky a na závěr byl buď basket, nebo florbal. Vím, že ten den bylo domluveno, že se na závěr bude hrát florbal. Bylo mi strašně zle, ale těšil jsem se na ten florbal. Takže jsem se „nenápadně“ vyhýbal všemu cvičení. Ukázal jsem se, až když jsme šli hrát florbal. No, můj ďábelský plán sice vyšel, ale po chvilce hry jsem musel jít zvracet a pak už jsem mazal domů…
Jak se zrodila tvoje přezdívka?
Snad možná že kombinací písmen HOLomek jakUB, ale to je hodně sofistikovaný způsob vysvětlení mé přezdívky a vzhledem k tomu že se mi tak říká už snad od školky, tak je jasné, že důvod byl trošku jiný, ale ten si radši nechám pro sebe.
Když byly zavřené tělocvičny a posilovny, trénoval jsi nějak doma?
Je to tak 3 roky zpátky co jsem začal běhat i mimo tréninky. Michal Drápal mi v tom trošku pomohl, když nás loni přihlásil na Maraton, abychom měli motivaci běhat během léta. Pak měl zranění a běžel jsem jen já. Ale to mě taky nakoplo se přihlásit i na další závody, někdy i překážkové s kolegy z práce. Takže když začala korona… Tak jsem se věnoval hlavně běhání a letos se mi toho podařilo naběhat přes 800km.
Když máš možnost vystřelit nebo nahrát spoluhráči, co zvolíš?
Všichni víme, že by bylo lepší nahrát někomu do lepší pozice, ale já se znám, když už se dostanu do střelecké pozice, tak velmi často střílím.Florbal jsi poznal i z pozice rozhodčího. Pomohlo ti to v něčem? A změnil si svoje chování k rozhodčím, když hraješ?
Dřív jsem se hodně hádal s rozhodčími. Hrál jsem tvrději a mnohdy dost bezhlavě, za což jsem pak šel na trestnou a ani jsem nevěděl proč. Často jsem se pak cítil ukřivděně, protože mě někdo seknul nebo žduchnul a pak jsem se zase hádal nebo jsem to mu to prostě vrátil.
Pískání mě hodně ovlivnilo ještě společně s trénováním mládeže v Křenovicích. Při obou těchto činnostech jen pozorujete a vyhodnocujete. A vlastně se tím učíte. Z jiného úhlu vidíte na ostatních to, co se vám několikrát stalo. Musíte pochopit rozdíl mezi tvrdým soubojem a faulem, poté ho vysvětlit ostatním.
Pochopil jsem, jak tenká hranice je mezi čistým soubojem a faulem, že v některých soubojích se můžou cítit ublíženě oba hráči. Přitom ale nefauloval ani jeden z nich. Pokud chce člověk takový souboj vyhrát, musí hrát dál a nepřemýšlet nad tím, jestli to byl faul.
Na které okamžiky v FBC Slavkov nejraději vzpomínáš?
Asi nejraději vzpomínám na konec juniorky a první roky v mužské kategorii, kdy se prostě dařilo. Spousta z nás byla ještě na škole, měli jsme víc času na florbal a taky na společné večery po zápasech. Občas mám pocit, že jsme víc drželi při sobě.
Na závěr, proč hraješ s číslem 12?
Vždycky mi bylo jedno, co mám na sobě. Hlavně, když mě nechají hrát. A tak je 12 jen dílem náhody.