Rozhovory s činovníky klubu – Předseda sdružení

Po chvilkové odmlce jsme pro Vás připravili řekněme sváteční rozhovor. V něm Lukáš Zrotal vyzpovídal předsedu sdružení Pavla Stávka.

Pavle, začneme už klasickou otázkou, jak ses dostal k florbalu?

Florbal jsem poprvé ochutnal v rámci studia na vysoké škole, a to v roce 2000. Bylo mi krásných 22let, což je věk, kdy nynější aktivní sportovci, florbalisty nevyjímaje, mají již plně rozjetou kariéru a spousty úspěchů za sebou. Na VUT byl tento sport populární, myslím, že hráli i soutěže, v rámci ČFBU, byla to motivace. V období po vysoké škole jsme chodili s kamarády do tělocvičny na ISŠ, vzpomínám 1x týdně. Za několik let mě oslovili David Zástřešek a Honza Šícha se svým plánem, založit florbalový tým ve Slavkově. Chtěli, abych byl součástí týmu, neváhal jsem.

Hraješ/hrával jsi i jiné sporty než florbal?

Považuji se za sportovce, sport mám rád, ať už je jakýkoliv, tento vztah jsem si vytvořil již v dětství, a to díky rodině, kamarádům a škole. Ano, škola v tom sehrála roli, měli jsme kroužek pohybové aktivity, kde jsme se seznamovali s různými sporty v různé intenzitě. To mi dalo hodně. V 6 letech jsem začal hrát tenis, později na soutěžní úrovni, v rámci kraje. V průběhu střední školy se tenisová parta postupně rozpadala a byla jediná možnost, hrát za muže, jenže ten věkový rozdíl byl tehdy velký, neměl jsem na to odvahu. Přešel jsem na nohejbal, poté prošel několik let slavkovským fotbalem až po florbal. Teď hraji s kamarády fotbal, občas nohejbal a objevil jsem novou zálibu, box.

Působíš jako předseda klubu, co tato funkce obnáší?

Zodpovědnost, to na prvním místě, já k tomu tak přistupuji a chci, aby to všichni členové ve výkonném výboru vnímali stejně. Jsme v podstatě velká firma (beru dle počtu členů) a musíme se starat o její fungování. Přes hráčskou základnu, financování, personální obsazení na všech pozicích, herní praxi a výsledky. Máme určité cíle, některé dlouhodobé, jiné kratší a je nutné je plnit. Doba se mění, klub se mění, chceme být silní a stabilní a dávat všem podmínky vhodné pro rozvoj.

Jak ses vůbec dostal k „předsednictví? 

Myslím, že to bylo u piva, slovo dalo slovo a táhne se to se mnou přes deset let. S Honzou Šíchou se doplňujeme, často ho musím v jeho plánech brzdit.

Jaké jsou tvoje vyhlídky do nadcházející sezóny?

Jako předseda klubu bych byl rád, aby všechny týmy, včetně trenérů a hráčů ve zdraví sezonu dokončili.

Chybí mi Tvé jméno na soupisce, co se stalo?

Vnitřně jsem vyhodnotil, že je čas se posunout dál a přenechat místo druhým. Odehrál jsem spousty utkání, vždy se florbalem bavil a chci, aby mi tyto vzpomínky zůstaly. Získal jsem cenné zkušenosti, nejen sportovní, našel jsem spoustu kamarádů, díky za to vám všem!

Na kterou sezónu ve slavkovském dresu nejraději vzpomínáš?

Jako pamětník si vybavuji mnoho sezon, každá byla něčím zajímavá. Některé sezony jsem odehrál i v roli trenéra a kapitána, další zkušenost. Nejraději ale vzpomínám na první postupovou, určitě, ta je pro mě nezapomenutelná, myslím, že to byla sezona 2013/2014 a vybojovaný přesun do Jihomoravské ligy. Jak již zmínil Míša Drápal, toužili jsme po postupu několik let a konečně se podařilo. Dobrá parta, herní zkušenosti a Tomáš Tříska, to vše zapadlo do sebe.

Odlehčující otázka na závěr: “Proč číslo dresu 11?“

Stará škola, asi ještě z dob fotbalu, kdy bylo číslování dresů pevně dané 🙂